Inuité – život v iglú

Nanuk, člověk primitivní (Nanook of the North) je němý dokumentární film amerického režiséra Roberta J. Flahertyho z roku 1922. Film byl natočen v souladu s principy takzvané salvage anthropology (záchranné antropologie), tedy s cílem zdokumentovat a pro budoucnost zachovat kultury, kterým měl hrozit zánik. Flahertyho film měl zachycovat život Inuita Nanooka a jeho rodiny, jenž žily v arktické části Kanady. Nanook of the North je považovaný za první dlouhometrážní dokumentární film.

NANOOK OF THE NORTH 

Film byl natočen u inuitské osady Inukjuak, která se nachází u Hudsonova zálivu v arktické části kanadské provincie Québec. Flaherty v Kanadě působil jako prospektor a průzkumník a pracoval i pro různé společnosti. Inuity tedy znal a později se rozhodl zachytit jejich způsob života. Flaherty natočil první záběry Inuitů už několik let před vznikem Nanooka, ale veškerý materiál shořel, když Flahertymu do filmových negativů upadla cigareta. Flaherty se proto vrátil zpět, aby vše natočil znovu.^[1] Druhé natáčení, které probíhalo od srpna 1920 do srpna 1921, financoval Flahertyho zaměstnavatel, francouzská společnost Révillon, která obchodovala s kožešinou a měla v Arktidě řadu obchodních stanic.

Nanuk, člověk primitivní byl přelomovým filmem v tom, že šlo o první dokumentární film podobného rozsahu. Flaherty věřil, že dokumentární film, zachycující reálně žijící lidi a jejich kultury, může být rovnocennou protiváhou fikci Hollywoodských studií. Film měl zachytit život exotické kultury ze vzdálené oblasti a být protikladem k napodobenině reálného života, pořízené ve studiu a s rekvizitami.

Film zachycoval metody lovu, rybolovu, stavění iglú a dalších zvyků, které Flaherty považoval za tradiční. Toto, v kombinaci s příběhem Nanooka, který spolu se svou rodinou bojoval proti nepřízni přírody, přineslo Flahertyho dokumentu velký úspěch doma i v zahraničí.

NANOOK – znamená medvěd nebo také pán medvědů, což je inuitský bůh. 

IGLÚ – je kopulovitý přístřešek vyrobený ze sněhových bloků. Užívají ho především kanadští Eskymáci jako provizorní domov v době arktickézimy. Nežili v něm trvale, ale přespávali v něm během dlouhých výprav za lovem. Výraz iglú v inuitském jazyce označuje dům nebo domov.

Iglú je tvořeno úzkou podlouhlou předsíní, která zabraňuje přístupu chladu a hlavní obytnou místností, někdy vybavenou okny z tenkého ledu. Sníh je dobrý izolační materiál, takže vnitřní teplota iglú může dosahovat i několika stupňů Celsia nad nulou, studený vzduch do něho nepronikne, protože vchod je pod úrovní podlahy. Teplý vzduch stoupá nahoru a studený klesá dolů. Navíc tělesná teplota Eskymáků vzduch uvnitř iglú ohřívá.^[1

INUITÉ – jsou skupinou obyvatel nejsevernější části Ameriky, kteří jsou kulturně podobní ostatním domorodým obyvatelům. Obývají arktické regiony Grónska, Kanady a Aljašky. Hovoří inuitskými jazyky, které se řadí mezi eskymácko-aleutské jazyky.

V USA a Kanadě jsou Inuité jedním z národů řazených pod Eskymáky spolu s Jupiky a Iñupiaty. Označení Inuité tedy není možné použít pro Jupiky. Označení Eskymáci zase nelze použít pro domorodce v Kanadě a Grónsku, protože je pejorativní.

Inuité se živili lovem, často mořských zvířat, například vorvaňů, narvalů, či tuleňů, ale lovili též faunu pevniny. Pro Inuity je typickým přístřeškem iglú, stavba z ledových kvádrů.^[1]

.

 FILM ATANARJUAT

Český název „RYCHLÝ BĚŽEC“ z roku 2001 je téměř tříhodinový, o životě, tak jak ho my vůbec neznáme. Sice to není dokument, i když se tak tváří, ale mě přímo fascinuje. Zakládá se na 1000 let staré legendě. Ta zima, všude bílo, k jídlu jen maso, a to snad ještě syrové, jí ho i malé děti, do týdne bych umřela, k oblečení jen horní a spodní díl, zato však z neskutečně teplé kožešiny, život v iglú, v létě pod stanem, řeším jak prát, mýt se, čistit zuby…  oni zas stejné problémy jako v moderní civilizaci: nevěra, odpuštění, vražda, vyhoštění… znepřátelené rodiny.

Zdroj fotografií: Pexels, Pixabay, Unsplash

Text: wikipedia