SAMHAIN – svátek smrti

Samhain (čti [sauň]; ze staroirského samain) je název keltského svátku, který se slavil v noci z 31. října na 1. listopadu. Ve starém keltském kalendáři se tímto slovem označoval také měsíc listopad, přesněji řečeno první tři týdny tohoto měsíce. Ve skotské gaelštině se tento svátek píše jako Samhainn nebo Samhuinn, kdežto listopad jako an t-Samhain. V galském kalendáři z Coligny z 1. stol. př. n. l. je Samhain uveden jako Samonios.

Samhain byl hranicí mezi dvěma hlavními periodami (létem a zimou), pro Kelty byl začátkem nového roku, a byl vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí. Když byla na začátku 1. stol. n. l. keltská území dobyta Římany, začaly se prolínat keltské a římské zvyky, a ke svátku Samhain se začal slavit i konec úrody. K symbolům Samhainu přibylo obilí a ovoce.

Svátek Samhain se slaví v takzvaný „čtvrtící den“ (cross-quarter day), tedy den v půli mezi rovnodenností (den stejně dlouhý jako noc) a slunovratem (na severní polokouli nejkratší den a nejdelší noc). Jiným čtvrtícím dnem jsou Hromnice (v keltském kalendáři svátek Imbolc). Samhain se slaví jako protipól Beltainu, přesně po půl roce.

Bylo zvykem například prostírat u večeře i pro zesnulé příbuzné, u kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit, nebo vystavovat za oknem zapálenou svíčku, často ve vyřezané řepě, která měla bloudícím duším mrtvých posvítit na jejich cestu. Lidé se také převlékali do starých cárů a malovali si obličeje, aby se uchránili před zlými duchy.

Samhain blízký jeho původní keltské podobě v současnosti slaví příslušníci některých novopohanských náboženství, zejména keltského novopohanství a Wiccy.

Z wiccanského Boha se o Samhainu stává Pán smrti, který usedá na trůn v podsvětí jako vládce mrtvých. Po jeho boku sedí Bohyně, se kterou se podle některých tradic spojí a počne syna (nového Boha). Zatímco Bohyně a mladý Bůh se o Imbolcu vracejí na tento svět, starý Bůh zůstává v podsvětní říši, pomalu ztrácí svou sílu a postupně ho pohlcuje jeho vlastní tma a nevědomí.

Halloween^{[pozn. 1]} ([hæləʊˈiːn]IPA) je původně keltský lidový svátek, který se slaví 31. října, tedy den před křesťanským svátkem Všech svatých. Svátek se zachoval především v anglosaských zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku a Austrálii. Název vznikl zkrácením anglického „All Hallows‘ Eve“, tedy „Předvečer Všech svatých“.

Halloween je keltský svátek s historií sahající až do doby před naším letopočtem. Den 31. října byl hranicí mezi dvěma hlavními periodami (létem a zimou). Keltové tento den vnímali jako pomezí, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Stavěli proto oltáře, které obsahovaly ptačí pera, či zvířecí lebky, a měly za účel navázat spojení s mrtvými, pro které se pak pořádaly uctívací obřady. Svátek se v keltštině nazýval Samhain. Mnohé z původního Halloweenu se dochovalo do dnes. Lidé před svými domy staví malé oltáře, ovšem k jejich stavbě jsou používány vyřezávané dýně, místo ohňů se zapalují svíčky.

Zvyky dnešního Halloweenu se rozvinuly v Irsku pravděpodobně na základě prolnutí zvyků vycházejících ze staroirského pohanského svátku Samhain, oslav římských pohanských svátků a křesťanských slavností Všech svatých, které byly přineseny do Říma společně s křesťanstvím.^[2] Americký folklorista Jack Santino napsal, že „v celém Irsku existovalo neklidné příměří mezi zvyky a vírou spojenými s křesťanstvím a těmi, které byly spojeny s náboženstvími předkřesťanskými“.^[3] Historik Nicholas Rogers, který zkoumá počátky Halloweenu, poznamenává, že zatímco „někteří folkloristé zasazují jeho počátky do římských oslav bohyně Pomony(bohyně ovoce, ovocných stromů a ovocnářství) nebo slavností zvaných Parentalia, což byly tzv. „dny předků“, obvykle je spojena s keltským svátkem Samhain, který pochází ze starého Irska a byl spojen se začátkem keltského nového roku.^[4]

Vystěhovalci zvyk přenesli v 19. století do USA, kde se všeobecně rozšířil, a odtud ho s expanzí americké kultury přejímaly další země. Toto pojetí přijal i etnolog James Frazer, který Halloween v knize Zlatá ratolest popisuje jako pohanský svátek s tenkou křesťanskou slupkou. Někteří výzkumníci v oblasti keltského náboženství jako např. německý profesor religionistiky Bernhard Maier však s tímto výkladem nesouhlasí. Maier naopak tvrdí, že jde o zvyk, který byl přenesen do Irska z Říma. Dle jeho teorie se opírá o původně židovskou tradici slavení svátků již od předchozího večera, neboť Židé počítali začátek dne již předchozím západem slunce.^[5]

Komercializace svátku začala počátkem 20. století, od třicátých let začíná být populární nošení kostýmů a koledování po domech se objevuje kolem roku 1950.

Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo něco provedu – v Americe typické pomalovávání automobilů, dveří, zubní pasta na dveřích…) a „koledují“ o sladkosti. Tradičními znaky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkouuvnitř, zvané jack-o‘-lantern, dále čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci, sovy, výři atd. Typickými barvami jsou oranžová a černá, oranžová symbolizuje podzim a černá temnotu a smrt.

V Česku nejde o tradiční svátek. Některé domácnosti si před dům dávají jack-o‘-lantern a sledují filmové horory, ale ani tyto domácnosti nejsou obvykle připravené na trick-or-treating, a do Halloweenu se tím pádem nezapojují.

Zdroj fotografií: Pexels, Pixabay, Unsplash

Článek: Wikipedia